Když je někdo srandista a připraví pro ostatní nějakou tu recesi, obvykle se tomu všichni zasmějí. Protože recese tu od toho je. I když logicky jenom určitá recese. Pokud se totiž bavíme o recesi v ekonomickém smyslu slova, žádná legrace to není, zde jdou naopak často žerty stranou.
Co se totiž týká recese ekonomiky Moneyworld, znamená tato citelný pokles toho, co se s hospodářstvím pojí, a tato doléhá na mnohé, a to nepříjemně. Protože tato ovlivňuje ekonomickou situaci, a jakmile lidem sáhne někdo na peníze, jež jsou jak známo až na prvním místě, je zle.
K recesi dochází z nejrůznějších příčin, ale tato má vždy obdobné dopady. Snižuje se zaměstnanost, klesají příjmy lidí a tím i jejich koupěschopnost, roste nervozita, přibývá depresí i ryzího zoufalství těch, kdo v nastalé situaci nedokážou obstát. Nevede se tomu, nevede se onomu, nejedna oblast ekonomiky klesá či vysloveně krachuje, měna slábne, investice nevynášejí… Prostě ať se na to podíváme, jak chceme, není podobná recese ničím, oč by bylo možné stát. Ale přesto se jí nelze nikdy vyhnout.
Soudruzi nám to kdysi vysvětlovali docela jednoduše. Že je člověk vykořisťován člověkem, buržoazie tyje z práce odíraného proletariátu a hromadí peníze, což vede k tomu, že není za co prodat zboží, toho je tak na trhu nadbytek, takže se nemusí vyrábět další a pracující končí na ulici a taková recese je tedy ničí.
Dnes už víme, že tomu až tak docela není jenom tak. Že jsou tu i jiné vlivy, jež ekonomiku dovádějí až do stagnování, do recese. Že může podobné potíže způsobovat leccos, třeba i jenom docela miniaturní koronavirus. Že se může pokazit ledacos, a to klidně i s nedozírnými následky.
S následky, jež pociťujeme třeba i nyní, kdy se nám po letech údajné hojnosti přestává dařit a mnozí z našinců už dokonce nevědí, kudy kam. Není práce, nejsou peníze, je stále dráž… Prostě je to bída. Neboli recese, jež není ani trochu k smíchu.